Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem
Neděle, 22 Březen 2009 19:15
Známe je všichni. Knihy, které se prodávají na vysokých hromadách pod nápisem bestseller. Objeví se na scéně, zazáří, oslní, zmizí a člověk se jenom znechuceně ptá, jak mohl nakladatel takovou kravinu vůbec pustit do světa. Abych řekla pravdu, mám k nim vrozený odpor, takže mě Milostný dopis klínovým písmem, žhavá novinka letošní zimní sezony, nijak zvlášť nelákal. Ale odhodila jsem předsudky, pustila se do čtení a zhltla to skoro na posezení. A přátelé, bylo to skvělé!
Velmi nadaný třiatřicetiletý autor píše o osudech jedné rodiny. V Československu. V té totalitní polovině minulého století. A ukazuje nám, jak totalita, i když se vlastně snažila o něco trochu jiného, zasáhla svými důsledky do obyčejných lidských vztahů této rodiny.
Tomáš Zmeškal ovšem plně nechává na čtenáři rozsouzení, kdo je tedy vlastně vinen, on sám to všechno s nekritickým odstupem zachycuje. Zachycuje to pravda poněkud zpřeházeně, v knize je všechno možné, jen ne chronologické řazení děje, takže začínáme na konci, končíme na začátku a mezitím několikrát začneme znovu, uděláme smyčku, vrátíme se, skončíme a lidé mrtví v jedné kapitole na nás vesele jukají z kapitoly následující. Málem se z toho točí hlava.
Jedinou lehce nesourodou linii tvoří vize cukráře - člověka, který s rodinou (tou naší, ústřední rodinou) nemá vůbec nic společného, kromě toho, že jim na začátku knihy udělá svatební dort. Měla jsem pocit, že svým chováním a atmosférou, kterou kolem sebe šířil, jako by vypadl z Bulgakovova Mistra a Markétky. S upřímným zájmem vedl rozhovory s pacienty v...ehm...zařízení pro choromyslné (až člověk nevěděl kdo je blázen, cukrář, pacienti nebo ošetřující lékař), každému říkal bratře a s ohromující samozřejmostí bral a dělal prapodivné věci, aniž by ho zaráželo, že svoje okolí přinejmenším...udivuje. Moudrý blázen se tomu typu taky někdy říká.
A panu Zmeškalovi z celého srdce přeji, aby tu Literu dostal!
Milostný dopis klínovým písmem
Autor: Tomáš Zmeškal
Nakladatelství: Torst
Stran: 343
Rok vydání: 2008
Text: Noemi Štěpánová
Foto: Noemi Štěpánová