Pražský filmový orchestr: Blízká setkání

Neděle, 29 Březen 2009 07:43

Být u nahrávání hudby jakékoliv kapely má své kouzlo, ale nahrávání orchestru s 60-ti muzikanty, to je zážitek, to se neděje každý den. Info-foto mělo příležitost zúčastnit se nahrávání znělky pro dokument s Pražským filmovým orchestrem.

Nahrávalo se v nahrávacím studiu Státní opery Praha, kde se kvůli dvěma a půl minutám znělky sešlo opravdu na 60 muzikantů hudebního tělesa Pražského filmového orchestru pod taktovkou Daniela Wunsche, velmi mladého dirigenta a začínajícího skladatele a také autora této znělky.

Pražský filmový orchestr založil v roce 2004 Jiří Korynta, mladý muzikant, nositel světového rekordu ve hře na 30 hudebních nástrojů. Jak již název hudebního tělesa napovídá, jejich hudební produkce se točí kolem filmů a přímo se specializuje na reprodukci americké filmové hudby na profesionální úrovni. Ve světě je zcela běžné, že nejlepší kusy z filmů hrají orchestry koncertně, u nás se tomuto tématu věnuje pouze Pražský filmový orchestr. Zásadně hraje z originálních partitur určených právě pro ten který film, nejedná se tedy o hudbu odposlechnutou, přepsanou, případně remixovanou. Soubor čítá mladé a začínající muzikanty z hudebních škol (např. konzervatoře J. Ježka), kteří jsou schopni na profesionální úrovni zahrát hudbu z vybraných populárních filmů, ať už se jedná o hudbu z filmů o Harrym Potterovi nebo filmů filmového génia G. Lukase.

Zakladatel Pražského filmového orchestru Jiří Korynta

Je to úžasný zážitek, být muzikantům tak blízko, že si na ně můžete doslova sáhnout. O lahodném zvuku pro uši nemluvě. V žádném případě nemáte pocit, že by Vám s každým další tónem měly „upadnout", jako se mi to děje při poslouchání reprodukované hudby na veřejnosti. A to jsem zpočátku seděla za skupinkou čtyř muzikantů s lesními rohy, kousek dál byli pozounisti a těsně vedle mě měly stanoviště nejrůznější bicí nástroje (tympány, bubny, činely a xylofon). Kupodivu mě překvapila síla zvuku prvních houslí, které mi přišly poměrně tiché, což mám pocit, že lze vykompenzovat pomocí techniky při střihu nahrávky (housle se prostě zesílí).

Muzikanti nevypadali vůbec vystresovaně, seděli na lehce vrzajících židličkách, které se musely před samotným nahráváním samozřejmě vyměnit, v obyčejných džínách a tričkách a vůbec nepůsobili škrobeně a strojeně. V hovorech vládla družná a uvolněná atmosféra a bylo znát, že nahrávanou skladbu znají se zavřenýma očima i pozpátku. Na profesionální úrovni se chovali mladí umělci také během nahrávání, kdy nikdo neprotestoval, pokud mu bylo cokoliv vytýkáno stran jeho hudebního umu. Také sám hudební režisér Jiří Doubek (profesor na konzervatoři J. Ježka) potvrdil profesionalitu souboru v pozdějším rozhovoru po nahrávání. Pravda přiznal, že nahrávka má podle něj po technické stránce nějaké ty chlupy, ale s celkovým výsledkem byl zcela spokojený. Tenhle zážitek nepřeválcuje ani jiný koncert naživo, tam je zhusta, bohužel, hudba vlastně reprodukovaná.

Dirigent a autor znělky Daniel Wunsch v akci

Znělka by měla být použita v dokumentu o Febiofestu, který natáčí student Michal Tesař. Dokument by se měl, dle slov M. Tesaře, vysílat v televizi v příštím roce před zahájením dalšího ročníku Febiofestu. Jiná veřejná projekce tohoto dokumentu zatím není naplánována. Otázkou ale zůstává, zda konzumní televizní divák je schopen hudbu v dokumentu dostatečně ocenit. Není to vynakládání přílišné energie na špatném místě? Dozvíme se to, bohužel, až za rok.

Text: Lucie Scholzová
Foto: Roman Bonga